Nebojte se, je to Čech, ale nebojte se ani na druhou stranu, že by trpěl oikofobií. Jen vzhledem ke svému povolání má poněkud bližší představy o fungování spravedlnosti u nás. K jeho tvrzení jsem měl jednu výhradu. Já mám za to, že těm skutečně velkým se u nás nehty jen lehoučce leští, maximálně obrušují.

Někde se děje chyba. Nemine týden, aby vzduchem nelétaly přinejmenším stamilióny, často miliardy, ale nic se neděje. Jednou se jedná o sumy předražené, jindy neúčelně vynaložené a jindy zase o přímou či tušenou korupci. A vše za přihlížení vysokých státních představitelů. Je asi zbytečné říkat, že to podřezává jakoukoliv důvěru ve stát, ale i jejich konání.

Můžeme to vidět v současné koncepci úspor. Čas od času se dozvíme, že to nebo ono ministerstvo přestane něco financovat a ušetří ročně např. 9 nebo 20 miliónů. Tentýž den se dozvíme, že jinde utíkají stamilióny. Už jsme měli demonstraci chromých a beznohých, na kterých se ušetřilo v desítkách miliónů ročně, z druhé strany byl schválen zákon o veřejných zakázkách, kde jde ne o desítky miliónů, ale miliard. Aspoň tak to před posledními volbami tvrdila třeba Hospodářská komora. Ale i další organizace. Můžete si vybrat sumu, jakou chcete, ale snad nikdy nešla pod 40 miliard ročně.

Nejde ale jen o reformu veřejných financí. Zajímavý je třeba také vývoj kolem 12 miliard korun v kauze MUS a.s. zablokovaných ve Švýcarsku. Ano, tady nejde o žádost o jejich vyplacení, tedy to nejsou peníze na stole k odebrání. Ale tragické na celé věci je to, že Švýcaři dělají práci za nás a nám na stříbrném podnose nabízejí významné indicie do kauzy, kterou my neumíme ani rozkrýt za posledních 10 let. A že my neumíme rok a půl zaujmout žádné stanovisko.

A nebojte se, nejde mi ani konkrétně o tenhle případ zvláštní neschopnosti našeho státu konat účelně. Jen to je zrovna záležitost z poslední doby. Jistě budete moct doplnit případy zleva i zprava, staré i nové. Nejde ani tak o peníze, ty jsou viditelným symbolem, jako o tu neúčelnost a destruktivnost podobného modelu chování.

Ano, něco podobného najdete v každé zemi. Zajímavé ale je, že nikde (ve státech, s nimiž se chceme srovnávat!) v takovém rozsahu, jako v posledních letech u nás. Je to poněkud sebevražedné a nemůže to trvat věčně.

A v čem je kořen problému a jak jej řešit? V tom, že orgány veřejné moci nedělají to, co podle zákona mají. Je toho nějak moc a ukazuje se, že ten můj známý má podle všeho pravdu. Zdá se, že se kvantita změnila v kvalitu. Že se tedy jedná spíše o pravidlo, než o výjimku.

Příjemný svátek.