V neděli zemřel Václav Havel a již v neděli se objevila první myšlenka o uctění jeho památky přijetím zvláštního zákona, který by konstatoval jeho zásluhy. Nemyslím, že to je dobrý nápad. Proč? Otázka spíš zní, proč ano?

Předem říkám, že problémem nejsou zásluhy Václava Havla. Zákon má obsahovat deklaraci, že se zasloužil o svobodu a demokracii. S tím není třeba a ani nelze polemizovat. Dokonce ani s případnou formulací, že se zasloužil o stát. Jeho jednotlivé kroky mohou být kritizovány a zpochybňovány, ale nelze popřít, že učinil osobně velmi mnoho proto, že Československo a Česká republika byla vidět na mapě světa více, než by jí čistě proporcionálně náleželo. Díky Václavu Havlovi byla česká cesta do NATO a EU o něco snazší. Už to jsou jeho zásluhy o stát.

Když se mluví o jeho osobním přínosu, přirozeně se nemá na mysli to, že se jedná o čistě jeho práci. Bez Václava Havla by ale leccos bylo v zahraničí o něco složitější. Ostatně to může ukázat i seznam hostů, kteří se chtějí zúčastnit pátečního pohřbu.

Problém se zákonem o zásluhách Václava Havla vidím ve zvolené formě. Zákon má být pravidlem chování, nikoliv deklarací.

Je pravdou, že to nebude poprvé. A také to nebude poprvé s kritikou zvolené formy. Už v případě zákona č. 22/1930 Sb. z. a n. o zásluhách T. G. Masaryka bylo otázkou, proč právě zákon? Tehdy to mělo jisté opodstatnění: v podstatě neexistovala státní vyznamenání, jak je známe dnes. Plnohodnotný zákon byl přijat až v roce 1936. Tento zákon tedy v případě TGM nahrazoval státní vyznamenání, které nemohlo být uděleno.

V dubnu 1990 byl schválen zákon o zásluhách M. R. Štefánika, do určité míry jako projev vůle o zachování vyrovnané federace. Už tehdy bylo ale kritizováno, že z hlavních zakladatelů Československa svůj zákon nemá E. Beneš. Ten se dočkal v dubnu 2004. A jednalo se o záležitost nejkontroverznější.

Nyní nás tedy čeká čtvrtý zásluhový zákon. Proč to má být deklaratorní právní norma? To zcela postrádá právní smysl. Deklarace mají určitý smysl v podobě preambulí, kde vysvětlují určitý zlomový zákon - nová ústava, ale také třeba zákon o protiprávnosti komunistického režimu nebo zákon o třetím odboji. Preambule ale uvozují a "vysvětlují" to, co za nimi následuje. To zde zcela chybí.

Pokud čistá deklarace, potom nechť se o zásluhách Václava Havla usnese každá komora Parlamentu a vláda, případně každý další orgán, který si to bude přát. Řada usnesení vyjadřuje stanovisko bez konkrétního rozhodnutí.

Nebo udělejme plnohodnotný zákon, kde plánovaná věta o zásluhách bude pouze první úvodní větou, za níž bude následovat nějaký skutečný počin.

Jaký počin? To už rád nechám na chytřejších hlavách. Třeba na vašich nebo na těch ve vládě. V posledních dnech se zdá, že pro mnoho lidí byl Václav Havel v pozici téměř guru(a) a vzoru, jímž poměřovali své konání. Jistě nějaký nápad mít budou.

Mně namátkou napadá třeba to, že by stát mohl převzít projekt Knihovny Václava Havla, respektive její (částečné) finanční zajištění. Nebo podpořit např. nadaci sloužící rozvoji demokracie a svobody, kdyby jí někdo na počest zesnulého prezidenta chtěl založit. Apod.

Zůstat u deklarací, to mi nepřipadá vhodné. Určitě máme na víc.

 

EDIT:

Nebo by se dalo uvažovat o zřízení grantů určených na podporu např. divadelních festivalů, začínajících dramatiků, nebo třeba grantů pro historiky zkoumající naše dějiny po roce 1945/1960/1969 atd. zaměřující se právě na boj za svobodu a demokracii, respektive zkoumající okolnosti, za kterých docházelo k jejich potlačování.