Proč ten příkrý odsudek? Protože se celá "diskuze" omezila na jediné: "Přímá volba je užitečná/potřebná/dobrá, protože jí lidé chtějí." Kouzelné je, že zřejmě existují dva druhy populismů, špatný a dobrý. Špatný populismus je, když někdo navrhuje, aby se zprůhlednily veřejné zakázky co nejvíce a co nejdříve. Dobrý populismus je třeba důraz na přímou volbu hlavy státu, ať to stojí, co to stojí.
Asi je vcelku zbytečné tady rozebírat, jak se politici chytili do pasti svých slibů. Jen připomenu, že kolaps systému obvykle nastane ne z jedné ohromné příčiny, ale zpravidla souhrou mnoha drobností, ke kterým se připojí jeden větší impuls. Touha lidí tak bude naplněna díky nečekané synergii složení vládní koalice, končícího volebního období prezidenta, skutečnosti, že současnému prezidentovi končí druhé funkční období, ztrátě převahy ODS v Senátu atd.
Předem uvedu, že spíše nepatřím mezi příznivce přímé volby. Z jednoduchého důvodu - ústavní systém je poměrně složitý mechanismus a změnu způsobu volby hlavy státu bych přirovnal k transplantaci srdce. Je to možné, postupy jsou známé a relativně zvládnuté, ale jedná se o komplexní záležitost, která má mnoho a mnoho souvislostí. Tak, jako nelze všít do těla pacienta nové srdce a tím skončit, tak nelze do Ústavy jen napsat, že prezidenta místo parlamentu volí lid a hotovo. Zatím se nám přímá volba 10 let prodává podle druhého přístupu.
U každého zásahu je na místě otázka PROČ? Na ní máme jedinou odpověď: "Protože si to lidé přejí." Nevím, zda to stačí. Co dál?
Kdyby zazněl argument, že to pomůže většímu otevření našeho politického systému, bylo by to skvělé. Jenže to politické strany, v řadě případů chovající se jako sekty, nechtějí. Tak, jak je mechanismus nominací nyní nastaven, reálně hrozí, že lidé budou moci svobodně zvolit toho, kdo jim bude parlamentními politickými stranami navržen. Jeden ze starších kolegů to cynicky okomentoval tak, že "to bude jako v době kandidátek Národní fronty - tady máte kandidáty a můžete si vybrat".
Jak by to mohlo být jinak? Třeba tak, jako v Polsku. Tam musí každý KAŽDÝ kandidát nasbírat potřebný počet podpisů. Jistě to není všespásné řešení, ale naše politické strany by to trochu oživilo a přiblížilo lidem, kdyby sbíraly podpisy pro svého kandidáta.
Řekněme, že toto je drobnost, protože většina lidí by se stejně do procesu nominace nezapojila. Není to důležité do té doby, dokud systém funguje a nezasahuje do soukromého života jednotlivce.
Nabízí se jiná otázka, která mezi politiky nebyla položena - KDO MÁ VLÁDNOUT? Abych byl spravedlivý, ona tato věc byla řešena a vyřešena prohlášením, že postavení prezidenta "se nemá měnit". Jenže ono se podstatně změní, a to způsobem volby!
Nechám stranou otázku legitimity, která není pro běžného čtenáře příliš praktická. Problém stojí jinak - kdo bude zvolen? Ten, kdo je slušným, tichým kandidátem a slíbí to, že bude dobře reprezentovat? Nikoliv. Bude to ten, jehož PROGRAM zaujme.
Co když bude zvolen kandidát, který přislíbí, že nás ochrání před eurem? Nebo který nedovolí další zadlužování země? Nebo který slíbí pravý opak, že euro zavede (podpoří) a nedovolí demontáž sociálního státu?
V čem je ta výbušná kombinace? Právě v tom, že pravomoce hlavy státu nejsou nijak dotčeny. Kdo tedy bude vládnout? Vláda nebo prezident?
Podle Ústavy mezinárodní smlouvy sjednává a ratifikuje prezident republiky. Nikoliv vláda. Prezident má právo veta, stejně jako právo poslat na Ústavní soud podnět ke zrušení jakéhokoliv zákona. Prezident má 2x právo jmenovat KOHOKOLIV předsedou vlády. Ministry jmenuje na návrh premiéra, ale nemá určenou lhůtu. Prezident se může zúčastnit každého jednání vlády.
Hodně mi vrtá hlavou, jaký mají naši politici "plán B". Co by dělali, kdyby prezident např. vetoval KAŽDÝ zákon. (Tím by agenda Sněmovny vzrostla cca o jednu třetinu. Řada zákonů by se nestihla projednat a řada vet by nebyla přehlasována.) A kdyby to Sněmovna zvládla, co kdyby pak prezident poslal VŠECHNY schválené zákony na Ústavní soud k posouzení? A kdyby tam posílal před ratifikací každou mezinárodní smlovu? A kdyby některé smlouvy odmítal ratifikovat? A ještě k tomu vyzýval občany, ať se brání a tlačí na své poslance a senátory, že on dělá, co může?
Co kdyby prezident vetoval zákon o státním rozpočtu? Že je příliš rozhazovačný nebo naopak příliš rdousivý?
Mohl by být odvolaný? Asi dost těžko, protože odvolání může nastoupit pouze tehdy, když prezident poruší Ústavu. Jenže uplatňováním svých ústavních pravomocí těžko Ústavu poruší.
Diskuzní obdoba strkání hlavy do písku spočívá v odseknutí, proč že by to dělal. No a proč ne? Všimněte si, že do systému zavádíme činitele, který má být zvolený (reálně) nadpoloviční většinou národa, a ne proto, že je to slušný člověk, ale proto, že dokáže zaujmout svými názory, postoji, programem. Těm bude muset dostát. Přitom mu ale nedáváme žádnou pozitivní pravomoc, ale necháváme mu MNOHO negativních pravomocí. Brzdit, zpomalovat, bránit.
Jestliže to má smysl u nepřímo voleného prezidenta, který je výsledkem nějakého širšího politického kompromisu, u přímo voleného prezidenta je to zcela jinak. Ten by měl mít naopak POZITIVNÍ pravomoce, aby ukázal, co je jeho politikou a mohl se jí pokusit prosadit. A uspět nebo neuspět.
Například by měl mít právo navrhovat zákony. Ano občané, pokusil jsem se, ale vláda je zločinná, parlament je zločinný, s tím já nic dělat nemohu, ale pokusil jsem se. My stvoříme přímo voleného prezidenta, který bude moci spíše tvrdit, že by chtěl, ale nemůže, že je jakýmsi vězněm na Hradě.
Opakuji, ať byli naši dva prezidenti jakýkoliv, pro své zvolení museli udělat určité koncese a ústupky v obou komorách. Přímo zvolený prezident bude mimo tuto kontrolu. Bude záležet čistě na jeho osobnosti. Jenže platí, že každý politik chce uplatňovat svou moc, takže tendence je jasně daná.
Jak z toho ven? Odpovědět si jasně na otázku, kdo má vládnout. Zda vláda nebo prezident.
Pokud vláda, potom je třeba do Ústavy vložit ustanovení - jako mají např. Poláci - stanovící, že "tvůrcem vnitřní a zahraniční politiky státu" je vláda. To už by bylo něco, co by Ústavní soud v krajnosti mohl říci, že bylo konkrétní blokační aktivitou prezidenta porušeno. Prezident by měl být v širší míře odpovědný z výkonu své funkce. Některé formulace Ústavy by měly být drobně pozměněny, aby bylo jasné, že realizuje vůli jiného orgánu a v konkrétním čase.
Pokud má vládnout prezident, musíme mu dát jasné pozitivně stanovené výkonné pravomoce. A také jasně danou silnou odpovědnost, včetně odvolatelnosti.
Návrh, který schválila Poslanecká sněmovna, je jakousi kastrací vlády a do jisté míry sebekastrací zejména Poslanecké sněmovny. Na prvním místě jde o vládu a její další osud.
Handrkování o to, komu zůstane v rukou pomyslný Černý Petr, zdá se mi, zcela překrylo nejenom konstruktivní uvažování o funkčnosti našeho ústavního systému, ale i pud sebezáchovy našich politiků.
Tedy přímá volba, je-li na ní shoda, ano, ale tak, aby systém fungoval. Aby každý z účastníků nesl odpovědnost za své kroky a nevedl k vytvoření černého pasažéra, který neponese náklady jízdy, ale ze zadního sedadla bude komandovat řidiče.
Pokud někdo někdy v autě podobnou osobu vezl, ví, o čem mluvím. Tady platí základní pravidlo - buď si sedni sám za volant nebo mlč.
