Dnes se objevila zpráva, z níž vyplývá úvaha udělit čestné občanství obce zesnulému prezidentu Václavu Havlovi. Odhlédneme-li od všech možných úmyslů, zájmů a souvislostí, zbývá otázka, zda to je možné. Odpověď, pro někoho možná překvapivě, zní, že nikoliv.

Otázku čestného občanství obce upravuje § 36 zákona o obcích takto: "Obec může udělit fyzickým osobám, které se významnou měrou zasloužily zejména o rozvoj obce, čestné občanství obce. Čestný občan obce má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce svá stanoviska v souladu s jednacím řádem zastupitelstva obce."

Z citovaného ustanovení vyplývají následující podmínky, které musí být splněny kumulativně:

  • čestné občanství lze udělit pouze lidem
  • dotyčná osoba se zasloužila o něco významného (v ideálním případě zejména o dotyčnou oceňující obec - toto není podmínkou, ale je to cíl, ke kterému by bylo vhodné se blížit)
  • klíčovou podmínkou je, že dotyčná osoba má být živá

Z jiného ustanovení zákona systematickým výkladem dovodíme, že čestné občanství nelze udělit občanovi obce. Prostě by to nedávalo smysl. Čestné občanství je určeno zasloužilé osobě, která nesplňuje podmínku trvalého pobytu na území obce. (Podobně jako univerzita nemůže dát čestný doktorát svému absolventovi, tedy alespoň ne tomu s doktorským titulem. Už ho jednou má.)

V popisovaném případě, který nemusí být jediný, narazíme na problém s třetí podmínkou. Vyplývá to z druhé věty citovaného ustanovení. U čestného občana se počítá s jeho aktivitou, s tím, že si možná na oceňující obec udělá čas.

Institut čestného občanství je tedy do značné míry stavěn na roveň řádnému občanství obce. Tak, jako smrtí zaniká tento právní svazek mezi zemřelým a obcí, tak ani mezi zemřelým a obcí nemůže vzniknout. To, že seznamy čestných občanů zahrnují i zemřelé osoby, na věci nic nemění. Stejně tak matrika obsahuje údaje o zemřelých.

Z obecně lidského hlediska mi ale celý případ přijde příznačný. Ocenění je často těžké dosáhnout za života, po smrti se zájem, aspoň po přechodnou dobu, násobně zvyšuje. Škoda, že si Novoborští na Václava Havla nevzpomněli před třemi měsíci.

Ale nic v jejich případě není ztraceno. Nejde jedno, půjde druhé. Mohou se totiž podívat do druhého odstavce onoho § 36 a na jeho základě udělit Václavu Havlovi nějakou cenu. Případně po něm pojmenovat ulici (pokud ovšem místní nebudou protestovat kvůli výměně občanských průkazů) nebo mu postavit pomní(če)k.

Možná se někomu tento výklad nelíbí, ale právo jen následuje život. A bere na vědomí základní pravdu, že vše má své místo a čas, a příležitost se už opakovat nemusí.