Je nejvyšší čas z toho mrtvého koně sesednout. V tuto chvíli se definitivně ukazuje, že rozhodující část našich politiků nejenom není schopna naší zemi racionálně řídit, dokonce naopak, jejich činnost jí poškozuje, ale nejsou patrně ani způsobilí si tento stav uvědomit.

Týká se to jak jednotlivostí, o příkladu jsem tu psal, tak i celku. Zdá se, že se jedná o celý Systém. Státovědecký pojem, už od Aristotela, v podobných případech hovoří o oligarchii. Tedy vládě nemnohých ku svému prospěchu. V politické rovině by se mohlo jednat o partiokracii, v rovině společensko-hospodářské o kleptokracii.

Jinak těžko současný stav klasifikovat. To není nic nového. Pokud ale nemá přijít něco nového a horšího, mělo by dojít ke změně.

Prvotní problém např. práva není v tom, zda reguluje hodně nebo málo, ale zda je funkční. Problém našeho zákonodárce je již v podstatě 22 let, že v lepším případě objevujeme už objevené, v mnoha případech funkční regulaci nahrazujeme nefunkční, často takovou, která umožňuje nejrůznější šíbrování.

Právo má napomáhat spravedlnosti, má umožňovat, abychom jako lidé ve společnosti mohli se sebou normálně vyjít.

Vytvářet takové právo je úkolem politiků. Na základě mnoha a mnoha zkušeností soudím, že toho ve svém souhrnu nejenom nejsou schopní, ale že jsou často vedeni zájmem přesně opačným. Důvodem není neznalost - za určitou hranicí už se totiž o neznalost jednat nemůže. Soudím, že nejsme blízko této hranice, ale velmi daleko za ní a už dlouhou dobu. A jdeme stále dál.

Zásadním problémem je také šíbrování s pojmy. Třeba premiér by si měl uvědomit, že rychlé vyrovnání se s politikem, který daleko překročil všechny etické meze, nemá nic společného s totalitními praktikami. Naopak, je to sebezáchovný mechanismus demokracie.

Rozhodně není normální redukovat otázku únosnosti v politice na to, co je či není pravomocně odsouzeno trestním soudem. I podobná slova jsou škodlivá, protože vytvářejí politické krytí panujícího neřádu v České republice.

Těžko to nazvat jinak, když odposlechy, jejichž obsahu se média nakonec nevěnují (ve prospěch spekulací, v jaké cele měl či neměl zadržený strávit noc), podle všeho měli předsedové vlád naší země v rukou již před pěti roky. Stejně adresátem zpráv na jejich základě vytvořených byl prezident republiky.

Nestalo se nic a slyšíme vysvětlení, proč to v demokracii nejde jinak. Co na tom, že jeden z aktérů byl od roku 2010 odstavován od moci, když nelze totéž říct o zbytku zúčastněných?

Nedělám si iluze o hodnotách v politice, ale základní pravidla a narovnání přijít musí, protože v opačném případě přijde něco horšího. Otázkou je, zda může přijít katarze, protože rozsah škod se zdá být mimořádný.

Možná zažíváme variantu německé Fresswelle a určitého probuzení se z iluze, k čemuž doělo v 60. letech, že vše doposud bylo dobré a normální. Němci pohlédli pravdě do očí a určité společenské změny a korekce nastaly. Mj. také v určitém posunu společenských hodnot, kladení otázek a hledání odpovědí. Na druhou stranu je také čekala léta terorismu.

Doba je jiná, naše problémy také trochu jiné a potíže se jistě budou také lišit. Bez jistého občanského probuzení to ale nepůjde. A bez narovnání pojmů a hodnot také ne. Lhát sami sobě do očí před zrcadlem, že vše bylo a je dobré a že problémy nemají systémový charakter, ale nejde donekonečna.