Máme za sebou první fázi "soudního procesu roku", padly tresty. Případ je komplikovaný, spočívá na sporných výpovědích, rozsudek jsem neviděl, ani neslyšel, tak se k meritu věci nebudu žádným způsobem vyjadřovat. S výjimkou jedné věci, a to trestu zákazu činnosti, který byl kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody uložen poslanci J. Škárkovi.

Podle zpráv z médií mu byl na 10 let zakázán výkon funkce poslance. Pokud tomu tak skutečně je, potom je v této části rozsudek podle všeho v rozporu s Ústavou.

Okolnosti, za nichž mandát poslance či senátora zaniká, definuje uzavřeným výčtem čl. 25 Ústavy. Mezi nimi odsouzení v trestním řízení nefiguruje. Ústava tedy zbavení mandátu, ani zákaz jeho výkonu nepřipouští. Ztráta volitelnosti podle čl. 27 písm. d) Ústavy důsledkem odsouzení v trestním řízení není, jejími podmínkami je pouze občanství České republiky a předepsaný věk. Ani o jedné skutečnosti soud nerozhodl.

Nic nepomůže, že trestní zákoník obecně trest zákazu výkonu funkce zná. Základní interpretační pravidlo totiž říká, že norma nižší právní síly (zákon), musí být vykládána tak, aby výklad nedoporoval normě vyšší právní síly (ústavě).

Pokud je tedy argumentováno tím, že trest byl uložen na základě zákona, znamená to ve svých důsledcích, že Ústava by byla novelizována rozsudkem obvodního soudu. Tím bychom se dostali do rozporu s čl. 9 Ústavy. Dále v tomto duchu není třeba pokračovat, podobný postup by byl v rozporu s celou koncepcí našeho ústavního pořádku i zásadami právního státu.

Nemusí se nám takový závěr líbit, ale to je pro tuto chvíli asi tak vše, co s tím můžeme dělat. Do budoucna má smysl uvažovat o změně Ústavy a zařadit pravomocné odsouzení v trestní věci mezi důvody vedoucí k zániku mandátu člena Parlamentu.

Nicméně taková úvaha má velmi dalekosáhlé dopady a i když legislativně-technicky se takový návrh dá připravit za jeden večer, jednalo by se o zásadní změnu koncepce zastupitelského mandátu u nás. O změnu jistě možnou, ale natolik zásadní, že by si žádala širší diskuzi. Nyní totiž volitelnost patří mezi základní ústavní práva každého občana, který dosáhl předepsaného věku. Stanovit jako podmínku volebního práva bezúhonnost je možné, v řadě zemí to je běžné, ale může to být i dvojsečné. V každém případě by to znamenalo zúžení volebního práva a bylo by vhodné řešit zároveň i otázku kandidatury odsouzených osob, ale také otázku, zda odsouzení mají mít právo volit.