Roman Smetana se může brzy ocitnout na svobodě a jeho případ se může stát do budoucna precedentem. Stále se ale opomíjí jedna věc - neporušila soudkyně Langerová zákon, když se sama nevyloučila pro podjatost?

Je hezké, že se přibližně čtvrt roku po odsouzení Romana Smetany ministr spravedlnosti zasazuje o posouzení jeho případu před Nejvyšším soudem. Otevřená je ale otázka, které se pan ministr, ani média nevěnují, a to, zda soudkyně Langerová neporušila svým jednáním zákon.

V čem může být problém? Média vcelku detailně informovala, že na začátku hlavního líčení paní soudkyně obžalovanému sdělila, že se podjatá být necítí. Obžalovaný možnost podjatost namítat sám nevyužil. Paní soudkyně a další orgány činné v trestním řízení z toho dovozují, že tím bylo věci učiněno zadost a podjatost zde není.

Osobně mám pochybnosti, zda bylo požadavkům zákona vyhověno.

Např. zákon o soudech a soudcích ve svém § 80 odst. 2 stanoví, že v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména:

a) je povinen prosazovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,

...

f) dbá svých chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.

 

Trestní řád ve svém § 30 odst. 1 stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat.

 

Všechny popsané skutečnosti podle mého názoru nastaly. Co se mělo stát? Copak nenabídla paní soudkyně východisko z celé situace a obžalovaný této možnosti nevyužil a tím s jejím závěrem nesouhlasil?

Soudkyně Langerová se podle mého názoru měla pro podjatost vyloučit sama. Projednávání věci týkající se manžela nepochybně znamená vztah k projednávané věci. Ať už je faktický vztah soudce či soudkyně ke svému  manželovi jakýkoliv.

Navíc, jak se ukázalo už v průběhu soudního řízení i dále po něm, celý případ jen vzbudil pochyby o nestrannosti paní soudkyně. Mám dále za to, že ohrozil také dobrou pověst soudnictví.

Copak ale paní soudkyně neudělala dost? Jak se bránit tomu, když ze sebe někdo chce mermomocí udělat mučedníka?

Recept je jednoduchý - nedovolit mu to, nedělat z něj mučedníka, nepřistoupit na jeho hru. V případě, že by se soudkyně Langerová sama vyloučila pro možný vztah k projednávané věci, celý případ by získal násobně menší publicitu. Ale především by nezískal pachuť, kterou nyní má.

Pokud zde má být nějaký precedent, tak se nemůže týkat pouze právní kvalifikace skutku odsouzeného Romana Smetany, ale potřebujeme také rozhodnutí, zda soudkyně Markéta Langerová postupovala v souladu se zákonem a naplnila jeho smysl.