Nejvyšší soud ve čtvrtek rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch Romana Smetany (případ tykadel a dalších doplňků přimalovaných na předvolební plakáty) podal ministr spravdlnosti. Tisková zpráva je dostupná zde.

Podle této tiskové zprávy nebyly shledány žádné skutečnosti, které by znamenaly porušení zákona v případě rozhodnutí ve věci činů Romana Smetany.

Při vší úctě k rozhodování Nejvyššího soudu s takovým závěrem nesouhlasím. Nejde mi o podstatu posouzení samotného skutku. Zde se domnívám, že se jedná o případ hraniční, kde by jinak, než obecné soudy doposud, mohl rozhodnout pouze Ústavní soud. Nemyslím si, že by vše bylo tak jednoduché, že svoboda projevu nemůže nikdy převážit nad ochranou vlastnictví, zejména jedná-li se o majetek v podobě předvolebních plakátů. Jak ale říkám, to považuji v tuto chvíli za vedlejší.

Za klíčovou považuji otázku procesní, a sice, zda paní soudkyně Langerová splnila požadavky, které na její činnost klade zákon. A podle mého názoru tomu tak není! A touto záležitostí se měl Nejvyšší soud zabývat důkladněji. Podrobně jsem své důvody vypsal již 4. května, také zde.

Nejvyšší soud zastává stanovisko, že když se soudkyně obžalovaného dotázala, zda jí považuje za podjatou a obžalovaný odpověděl, že nikoliv, tím je potom celá věc uzavřená a jakákoliv spekulace o podjatosti soudkyně nemá žádné opodstatnění.

Zákon o soudech a soudcích, stejně tak trestní řád, ale staví na soudce zcela jiné požadavky. Konkrétně je soudce povinen prosazovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst, a dbát svých chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována. Tolik zákon o soudech a soudcích. Trestní řád navíc stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat. Trestní předpisy navíc pracují se zásadou oficiality, tedy že se rozhoduje z úřední povinnosti, nikoliv na základě úvahy (soudce či obžalovaného).

Naplnila tedy paní soudkyně Langerová požadavky zákona? Já tvrdím, že nikoliv. Tedy byl zákon porušen. Z čeho tak usuzuji? Jednoduše z toho, že proces, který vedla, budí u nemalé části lidí pochybnosti o tom, zda byl veden skutečně nestranně. Někteří lidé také mají pochybnost o tom, že tento proces pomohl dobré pověsti justice.

Jistě, nyní je čas na argument, že Roman Smetana se o tento průběh postaral. Jenže na některé věci jsou potřeba dva, jak se říká. Kdyby byl souzen kýmkoliv jiným, tak by jeho případ nikdy nezískal takovou publicitu, jakou získal.

A jak měla správně paní soudkyně Langerová postupovat? Měla dvě možnosti. Položit dotaz a rozhodnout se na základě toho, co jí obžalovaný odpoví. Nebo se sama z projednávání věci vyloučit. V prvém případě hrozilo, že o nestrannosti rozhodování vzniknou pochybnosti a tím pádem nedostojí požadavkům zákona a zákon bude porušen. V druhém případě by pochybnosti nevznikly.

Kterou možnost tedy měla zvolit, aby byl zákon naplněn?