Nová vláda byla jmenována. Než k tomu došlo, mnohokrát se hovořilo o ústavních zvyklostech, s nimiž má být její existence v rozporu. Zajímavé je, že čím blíže dnešku, tím méně jsou ústavní zvyklosti zmiňovány. Může na tom mít svůj podíl počátek léta umocněný dvěma státními svátky. Možná za tím je i něco jiného. A sice poměrně nepříjemný střet ústavních zvyklostí a ústavních hodnot.

Od samého počátku oznámení záměru prezidenta republiky nevycházet při jmenování premiéra z přání (bývalé) koalice sice výjimečně, ale přesto jasně zaznívalo upozornění, že prezident může mít ještě další než čistě mocenský důvod pro nejmenování vlády (bývalé) koalice. A sice nedůvěru, že by v podstatě totožná vláda, která je z významné části vystavená hrozbě trestního stíhání, mohla být garancí řádného vyšetření všech podezření. Tento argument byl ve veřejných diskuzích a komentářích spíše pomíjen.

V posledních dnech ale získal na síle. Ačkoliv i nadále mu nebyla věnována větší pozornost. Dnes byl při jmenování vlády připomenut prezidentem.

Ačkoliv se může zdát, že se jedná o problém spíše akademický a v naší nynější situaci spíše sekundární (ano, jmenování premiéra je aktem mocenským), stojí za to se nad ním zamyslet.

Mnohokrát bylo zmiňováno, že prezident měl sledovat ústavní zvyklosti a jmenovat vládu, která má většinu v Poslanecké sněmovně. Ponechme stranou, zda (bývalá) koalice potřebnou kapacitou disponuje. Máme zde tedy argument ústavní zvyklostí, které se měl prezident držet, a to i proti svému politickému přesvědčení (také tuto záležitost nyní ponechme stranou).

Na druhou stranu je tu ale taková ústavní hodnota, jakou je právní stát. O jeho udržení mají usilovat všechny orgány veřejné moci, každá v rámci své působnosti a svěřených pravomocí. Včetně prezidenta republiky.

Měl tedy prezident republiky následovat ústavní zvyklosti a jmenovat vládu, která by byla nejenom závislá na hlasech lidí, jimž hrozí obvinění z trestných činů, ale kteří by dokonce mohli být jejími členy? A u které by mohlo existovat podezření, že bude bránit stíhání svých členů? Složitá záležitost.

Bylo to zřejmé v podstatě od samého počátku, ale nyní se před tímto problémem nedá uhnout. Přirozeně, že prezident republiky rozhoduje mocensky. Takové je ale jeho ústavní postavení. Nicméně tu stojí jasná otázka - má jmenovat vládu složenou a závislou na lidech čelících trestnímu obvinění souvisejícím s výkonem jejich funkce?

Každý, kdo bude argumentovat pro případ neúspěchu současné vlády získat důvěru v Poslanecké sněmovně (touto věcí si vůbec nejsem jistý, že by byla tak jasná) tím, že prezident má dát šanci (bývalé) koalici, se s tímto problémem musí nutně vypořádat.

Z hlediska osobních politických preferencí věc může být jasná. Ale z hlediska právního? V tomto směru hraje (bývalá) koalice s nebývalým hendikepem.