Před posledním víkendem jsme se od premiéra dozvěděli, že o zavedení (či nezavedení) eura v České republice má být rozhodnuto v referendu. Včera byla tato informace doplněna o zdůvodnění, že zavedení eura bez dotázání se občanů v referendu, zda s tím souhlasí, „by nebylo vůči veřejnosti fér“.

Psal jsem už jinde, že v referendu se může hlasovat v podstatě o čemkoliv. Ve světě se už téměř o čemkoliv hlasovalo a k žádné katastrofě to v daném státě nevedlo. Jiná věc je, že když „se něco může“, tak to ještě neznamená, že by se to také nutně mělo dělat.

Před víkendem jsem měl za to, že premiér dává tímhle svým prohlášením něco najevo především vůči části ODS, jejíž kongres se chystal. Zřejmě je vše úplně jinak.

Škoda, že nám premiér nechce říct, jaký smysl mají jeho výroky. V tuhle chvíli nás nikdo v eurozóně nechce, ostatně těžko do ní vstupovat, když nesplňujeme kritéria pro vstup. Jiná stránka příběhu je, že většina členů eurozóny kritéria nesplňuje. Nevšiml jsem si ale, že by došlo ke změkčení vstupních požadavků a někdo po nás vyžadoval vstup v dohledné době.

Proč s tím tedy premiér ztrácí čas? Přitom to byl právě premiér, jemuž se doposud dařilo různým populistickým výrokům poměrně vyhýbat.

Možná je ale premiér přesvědčený o správnosti přímé demokracie. Je to poněkud překvapivé u představitele strany, která se vždy důsledně stavěla k referendu odmítavě, ale vyloučeno to není.

Mohl by proto svědčit i velký zápal pro „novou pravdu“, který je tak často typický pro konvertity.

Jedna ze záležitostí, která dosud byla v návrzích ústavního zákona o obecném referendu z okruhu otázek pro hlasování vždy vyloučena, byly mezinárodní závazky státu. Není důvod, proč by se lidovým hlasováním nemohlo rozhodnout o vypovězení či sjednání změny mezinárodní smlouvy, ale je to jedna z těch věcí, kde je na místě zdrženlivost.

Premiér však žádá hlasování o věci, k níž jsme se zavázali. Ano, jistě, Evropská měnová unie je nyní trochu jiná, než v roce 2004, ale nikdo netvrdí, že nemůžeme svůj přístup k euru podmínit plněním kritérií z obou stran. Každopádně to nemůže být dříve, než za sedm, spíše devět let. V tom nejrychlejším případě.

Každopádně závazky se mají dodržovat. Nebo se mají sjednat nově. Proto u premiéra konzervativního založení překvapuje jeho postoj. „Správné“ prohlášení by bylo, že bude pro Českou republiku žádat trvalou výjimku z eura. A že v této věci, tedy zda výjimku vyjednávat nebo nevyjednávat, bude žádat rozhodnutí lidu.

Pro většinu lidí možná detail. V případě premiéra ale poněkud překvapivý. Jeho slova směřovala k referendu o konečném rozhodnutí o euru, bez dalšího, ne k vyjednávání o něm.

Možná nakonec jde opravdu o ten zápal konvertity.