Už jsem zde psal, že jmenování vlády složené ze stran bývalé vládní koalice může na straně prezidenta narážet nejenom na (pochopitelné) odmítání z politických důvodů. Ale že před takovým jmenováním by bylo třeba vyřešit také otázky střetu různých právních principů. Ve zkratce se vše dá shrnout do otázky, čemu má dát prezident přednost - ústavním zvyklostem následovat vůli deklarované politické většiny ve Sněmovně anebo zájmu na zajištění řádného vyšetření všech podezření, kvůli kterým padla vláda, která má být nyní resuscitována?

Jistě, primární jsou na straně prezidenta důvody politické. Nicméně důvody právní, ač v rozhodování podružné, jsou pro zdůvodnění rozhodnutí velmi zásadní. Protože se veřejně obtížně říká: "Respektujte pane prezidente ústavní zvyklosti a obnovte vládu, která padla kvůli zásadním podezřením z korupce. Můžete si být jistý, že do vyšetřování nebudeme zasahovat."

Je to o to složitější, že jak kandidátka na předsedkyni vlády, tak i ministr spravedlnosti veřejně opakovali, že budou žádat vysvětlení ohledně postupu orgánů činných v trestním řízení.

Řekněme ale, že to byla vyjádření ve fázi prvotního šoku, na kterých oba politici už netrvají.

Nicméně zůstává zde jedna zátěž. Opravdu nedojde k žádnému zásahu do vyšetřování? Když vláda bude závislá na hlasech nejméně dvou osob, z nichž v případě jedné již zájem o sdělení obvinění je a v případě druhé to nelze vyloučit? Ano, mám na mysli Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Druhý uvedený navíc veřejně oznámil, stejně jako to učinili představitelé ODS, že vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání nepodpoří.

Má tedy být obnovena vláda, která padla mj. kvůli závažným obviněním z korupce, když její obnova budí podezření ohledně řádného vyšetření oněch podezření?

Těžko si myslet, že tento faktor prezident republiky nebude brát v potaz, pokud by mělo dojít na druhé jmenování vlády.

Jak z toho ven? Nejčistším řešením by byla rezignace Petra Nečase a Miroslava Kalouska na své poslanecké mandáty. Tím by nejenom ulehčili svým stranám od dilematu, zda mají podporovat boj proti korupci anebo jejímu vyšetřování bránit. Ale zbavili by své strany také zátěže ve vztahu k prezidentovi, protože ten by jim jen těžko mohl vytýkat, že budou chránit ty, na jejichž hlasech jejich případná vláda bude záviset.

Přirozeně uvedená úvaha má svůj smysl pouze tehdy, pokud jsou splněny následující podmínky kumulativně:

  1. Vláda Jiřího Rusnoka nezíská důvěru v Poslanecké sněmovně.
  2. Vyšetřování údajného korupčního jednání Petra Nečase a spol. není účelové nebo dokonce neprobíhá na blíže neurčenou politickou objednávku. (Pokud si někdo myslí, že tomu tak je, bylo by vhodné, aby to jasně řekl.)
  3. Prezident republiky bude hledat i jiné, než čistě politické důvody a argumenty, proč vládu bývalé koalice nejmenovat. (Není mi úplně jasné, proč by to nedělal, když dojde k závěru, že to odpovídá jeho zájmům.)

Mám tedy za to, že Petr Nečas a Miroslav Kalousek by se měli svých poslaneckých mandátů vzdát. V zájmu ústavních zvyklostí.