Současná migrační vlna, které je Evropa vystavena, poznamenala také Evropskou unii a vystavila jí další krizi v její existenci. Hlavním problémem je, že nekončící proud lidí směřuje do jednoho státu, a to do Německa. Je přirozené, že Německo žádá o pomoc ostatní členské státy Evropské unie, aby se zátěž, kterou nese, zmírnila. Proto podporuje koncept povinného přerozdělování příchozích, tzv. závazné kvóty. Některé členské státy Evropské unie se k tomuto konceptu staví skepticky. Především se jedná o státy V4. Nejenom Německo, ale třeba také Rakousko hovoří o nedostatku solidarity, který má být z jejich pohledu jednak nepochopitelný, jednak sobecký. Oboje např. vzhledem k finanční podpoře, kterou noví členové EU dostávají.

Nabízí se dvě otázky. Zda mohou povinné kvóty fungovat a co to je solidarita? Vše souvisí s otázkou, proč statisíce lidí směřují do Německa. Odpověď je nasnadě – protože tam mají šanci na materiálně nejlepší život a zhusta tam mají své rodiny. Jak tyto lidi v případě povinných kvót v rámci schengenského systému budeme moci udržet např. v České republice? A je to vůči nim poctivé? Říci jim, že musí zůstat v zemi, kde za stejnou práci dostanou např. 4x menší mzdu a budou se muset naučit jazyk, který bude mimo ČR nepoužitelný?

Nejedná se navíc o požadavek solidarity „chudých s bohatými“? V loňském roce Německo dosáhlo přebytku státního rozpočtu zhruba 330 mld. Kč. Rozpočty a životní úroveň států V4 vypadají daleko hůře. Je „stará EU“ solidární s tou novou? Nikdy nebyl učiněn vážný pokus o srovnání životní úrovně v obou částech kontinentu. Teď víme, že pokud někdy Německo nebo Rakousko doženeme, bude to za déle než 100 let. Je solidární, že západní firmy u nás prodávají pod stejnou značkou např. horší a dražší potraviny než doma? A to vše v rámci tzv. jednotného trhu. Nemluvě o tocích peněz z dividend např. z ČR do západních zemí.

Obávám se, že obyvatele V4 vede ke skepticismu mnohem více věcí, než údajná sobeckost a xenofobie. EU by slušela větší solidarita.

Psáno pro Právního rádce.